Vzkazovník

Domů
Něco o nás
Vzkazovník
Kalendář akcí
Galerie fotografií
Rozcestník
Osadní zpravodaj
 

Ahoj kamarádi a osadníci,   Nastala těžká doba koronavirová. Ještě v lednu a začátkem února jsme řešili termíny brigád a osadního ohně. Bohužel vypadá to velmi špatně a situace se v blízké době do léta dle mého názoru asi rapidně nezlepší. Všechny trampské akce jsou založené především na blízké komunikaci, přítomnosti a vzájemném kontaktu všech zúčastněných. Je to shromáždění velkého počtu osob. Nedokážu si technicky představit situaci, že všichni příchozí budou ohleduplní k ostatním. Že budou nosit roušky, že budou udržovat minimální vzdálenosti mezi sebou, že ve stanu bude spát pouze jeden, že si budou podávat ruce jen v gumových rukavicích, že si každý doveze dezinfekci a bude se každou hodinu umývat, že bude mít každý svou skleničku.... Je toho spoustu co by se mělo a nemělo. I ohledupný člověk se občas zapomene. Co člověk to jiný názor. Po zkušenosti z mého zaměstnání vidím, že naše společnost obsahuje dva typy lidí. Jedni, kteří přirozeně dodržují, nebo se maximálně snaží dodržovat nařízené modely chování a hygienických zásad z důvodu toho, že jsou ohleduplní ke zdraví ostatních kamarádů a kolegů. Druhý typ naopak bere tato nařízení a doporučení jako BUZERACI od státu. Při cestě do zaměstnání a pohybu na venkovním veřejném prostoru si něco na obličej nasadí. Po příchodu do zaměstnání, kde již pravomoc veřejné policie nesahá okamžitě odkládají roušky a přestávají dodržovat veškerá doporučení s myšlenkou "to jsem s tím zase vy...bal". Po upozornění odpovídají, že je to všechno stejně na h...o. Proto není v silách nás, jakožto pořadatelů (nejen výročních ohňů) zabezpečit dodržování všech hygienických nařízení. Vždy se najde někdo, kdo bude tvrdit, že všechna opatření jsou na nic a v lese se přece rouška nosit nemusí a bude o tom bytostně přesvědčen. U takového člověka pak nezbývá nic jiného, než jen vykázání z akce, protože přesvědčování nepomůže. To by bylo velmi nemilé, ale nutné, protože na akci budou také kamarádi, kteří věří, že všechna nařízení jsou účelná a striktně je dodržují. Tolerováním nezodpovědného chování u ostatních by naopak právě jim vznikala újma psychologická, nebo zdravotní. Necítili by se vedle těch neukázněných v bezpečí a někteří by asi preventivně odešli sami. Také nemůžeme na náš totem pověsit nádobu s desinfekcí, vymezení posezení okolo ohně ve stanovených rozestupech je při sedmdesáti lidech taky těžko udržitelné. Složitě by jsme vytvářeli vyhrazená místa dva metry od sebe pro jednotlivé kuřáky, kteří si musí nutně sundat roušku. Večerní soutěže ve zpěvu s rouškou a respirátorem a hra na kytaru v gumových rukavicích by asi mohla být sranda, ale to si můžeme nechat až pomine tato kovidová hrozba. Každopádně pokud bude hrozit i malá možnost nákazy a celorepublikový kulturní život bude v té době nějak omezen budu nucen náš výročák letos zrušit, tak jako to postihlo olympijské hry a spoustu dalších kulturních akcí. V den výročáku si můžeme všichni zavolat, SM-esknout, FA-cebuknout, či jinak bezpečně se spojit a uctít tuto slavnostní chvíli vzpomínkou na naše kamarády a výročáky minulé a také na ty budoucí. Popřát si navzájem hodně zdraví a zapálit si doma alespoň svíčku a těšit se na příští rok. To budeme slavit 25. výročí, bude tak víc času na přípravu materiálního zázemí. Opravdu nerad bych se po uspořádání výročního ohně T.O. Moisidis dověděl, že i jeden jediný kamarád/ka se nakazil na naší akci, nebo v její souvislosti. Toto onemocnění může neúmyslně donést a rozšířit nevědomky kdokoliv. Přeji hodně zdraví v této komplikované době. Podávám vám všem ruku a palec zalamuji (toto naštěstí na netu ještě mohu). Zatím ahoj Henry.